Zprávy o používání černého bezu (sanbucus nigra) v léčitelství i v kuchyni jsou staré již tisíce let. I lidové rčení „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.“ svědčí o oblíbenosti a vážnosti, které se bezu dostalo.

Naši předkové bezu přisuzovali magickou moc. Věřili, že v keři černého bezu žijí duchové či víly a při kácení keře bezu je třeba prosit o odpuštění. Vysazovali keře černého bezu v blízkosti svých obydlí, aby chránil je i dobytek od nemocí. Novomanželé při svatbě dostávali rostlinku černého bezu darem, při pohřbu byla vkládána do rakve zemřelého bezová větvička a staří Keltové vysazovali keř černého bezu na čerstvě navršený hrob. Pokud vykvetl, bylo to znamením, že duše zemřelého je v zemi mrtvých šťastná.

Dnes je černý bez vyhledáván zejména pro své léčivé účinky. Sbírá se květ (květen – červen) a plod (srpen – září), ale na obklady se dříve hojně využívaly i listy (sběr květen – červen) a kůra, kořen se pak užíval k přípravě kloktadla.

Květy se dají využít k výrobě domácích  sirupů či želé. Nejznámější a nejužívanější je ovšem jeho zpracování sušením. Čaj z květů černého bezu má velmi široké využití:

  • při nemocech z nachlazení

  • potopudný

  • odhleňuje průdušky

  • při bolestech a zánětech v krku

  • žaludečních nevolnostech, střevní kolice

  • při žlučníkových obtížích

  • při zácpě

  • vysokém krevním tlaku

  • ledvinových a močových kamenech

  • působí antiskleroticky

  • regeneruje jaterní buňky

Plody černého bezu se čerstvé ke konzumaci příliš nedoporučují, jsou silně projímavé. Po usušení však mají přesně opačný účinek a užívají se k léčbě průjmu. Dají se zpracovat do sirupů, marmelád či domácího vína. Hlavně jsou však vynikající k léčbě bolestí neurologického původu:

  • při migrénách

  • zánětu trojklanného nervu

  • ischias

  • vyhřezlé ploténky

  • revmatická onemocnění