Zprávy o používání černého bezu (sanbucus nigra) v léčitelství i v kuchyni jsou staré již tisíce let. I lidové rčení „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.“ svědčí o oblíbenosti a vážnosti, které se bezu dostalo.
Naši předkové bezu přisuzovali magickou moc. Věřili, že v keři černého bezu žijí duchové či víly a při kácení keře bezu je třeba prosit o odpuštění. Vysazovali keře černého bezu v blízkosti svých obydlí, aby chránil je i dobytek od nemocí. Novomanželé při svatbě dostávali rostlinku černého bezu darem, při pohřbu byla vkládána do rakve zemřelého bezová větvička a staří Keltové vysazovali keř černého bezu na čerstvě navršený hrob. Pokud vykvetl, bylo to znamením, že duše zemřelého je v zemi mrtvých šťastná.
Dnes je černý bez vyhledáván zejména pro své léčivé účinky. Sbírá se květ (květen – červen) a plod (srpen – září), ale na obklady se dříve hojně využívaly i listy (sběr květen – červen) a kůra, kořen se pak užíval k přípravě kloktadla.
Květy se dají využít k výrobě domácích sirupů či želé. Nejznámější a nejužívanější je ovšem jeho zpracování sušením. Čaj z květů černého bezu má velmi široké využití:
-
při nemocech z nachlazení
-
potopudný
-
odhleňuje průdušky
-
při bolestech a zánětech v krku
-
žaludečních nevolnostech, střevní kolice
-
při žlučníkových obtížích
-
při zácpě
-
vysokém krevním tlaku
-
ledvinových a močových kamenech
-
působí antiskleroticky
-
regeneruje jaterní buňky

Plody černého bezu se čerstvé ke konzumaci příliš nedoporučují, jsou silně projímavé. Po usušení však mají přesně opačný účinek a užívají se k léčbě průjmu. Dají se zpracovat do sirupů, marmelád či domácího vína. Hlavně jsou však vynikající k léčbě bolestí neurologického původu:
-
při migrénách
-
zánětu trojklanného nervu
-
ischias
-
vyhřezlé ploténky
-
revmatická onemocnění