<script async src="//pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js"></script> <!-- Responsiv --> <ins class="adsbygoogle" style="display: block;" data-ad-client="ca-pub-1638069512645924" data-ad-slot="1254074498" data-ad-format="auto"></ins> <script> (adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({}); </script>

Čaj je po vodě druhým nejrozšířenějším nápojem na světě. Mohli bychom si tak odpovědět na dotaz v nadpisu. Nabízí se ale další otázka: proč? K čemu je to dobré? Stačí, že nám chutná? Nu, jak se říká, proti gustu žádný „dišputát“. Pojďme se ale na čaj podívat zblízka.

Pravý čaj se získává z čajovníku. Rozlišují se tři základní typy: čajovník čínský, ásámský a indočínský. Sbírají se většinou dva vrcholové listy a pupen (ještě zcela nerozvinutý list).

Je libo čaj zelený nebo černý? A jaký je v tom rozdíl?

Mnozí lidé se dříve domnívali, že černý a zelený čaj se získává z odlišných druhů rostlin. Opak je pravdou. Záleží pouze na způsobu zpracování listů. Velmi jednoduše řečeno: čaj černý vzniká tak, že nasbírané listy se nejdříve nechají zavadat. Následuje svinování, přičemž se naruší jejich buněčná membrána, vytéká šťáva, dochází k hnědnutí lístků a nastává proces fermentace. Na závěr se listy suší při teplotě 90 °C.

U výroby zeleného čaje naopak k procesu oxidace nesmí vůbec dojít, proto se listy po sběru, případně po krátkém zavadání, tepelně upraví (v pecích na železných pánvích, v horké páře apod.). Jejich barva tak zůstává zachována. Na řadu pak přichází svinování a sušení.

A co bílý nebo žlutý? Je to jen výmysl?

Kromě černého a zeleného existuje ještě bílý a žlutý čaj, oolong a speciální druh černého čaje zvaný Pu-erh. Každý druh má svá specifika co do výroby, barvy, chuti, vůně, účinku i přípravy. Jedno však mají společné. O čaji se všeobecně říká, že posiluje ducha, rozveseluje mysl, povzbuzuje tělo, obměkčuje srdce, bystří mysl a oddaluje spánek. Angličané dokonce říkají, že cesta do nebe vede kolem čajové konvice. Čaj je nápojem přátelství. U čaje vznikla mnohá důležitá rozhodnutí významných osobností. Stál ale i u zrodu amerického boje za nezávislost, který se vepsal do dějin jako Bostonský čajový dýchánek (Boston Tea Party).

Má čaj v „pytlíku“ ještě nějakou hodnotu nebo je to jen smetí ze země?

Historie porcovaného čaje je poměrně nedávná. V roce 1904 poslal americký obchodník Thomas Sullivan svým zákazníkům vzorky čaje v malých hedvábných sáčcích. Těm se toto provedení natolik zamlouvalo, že při přípravě čaje použili vzorky i s obalem. Protože se tímto celý proces značně usnadnil a urychlil, jeho obliba se šířila dál.

V současné době je porcovaný čaj běžnou záležitostí. Jako náplň se často používají lístky zpracované metodou CTC, což znamená, že jsou roztrhány a rozdrceny na malé kousky. Výsledný nálev pak má výraznější chuť, barvu i aroma. Tento způsob nevypovídá nic o kvalitě listu. Běžnou praxí však je, že k tomuto účelu se využívají spíše podružnější sorty čaje.

A jsme zpátky u vody

Už slavný mistr Lu Jü ve své Klasické knize o čaji (8.stol.) uvádí: „… nejkvalitnější je horská voda. O něco horší je voda říční a nejméně kvalitní je voda studniční…“. Co by asi poznamenal k našim současným zdrojům?