Vlasy, jejich barva a úprava jsou důležitou součástí našeho vzhledu. K barvení vlasů nás mohou vést různé důvody. Oživit přirozenou barvu vlasů, šokovat okolí či pouze zakrýt šediny. Mohlo by se zdát, že fenomén barvení vlasů je záležitostí moderní doby. Opak je však pravdou. Ženy se vždy chtěly líbit a archeologické nálezy dokazují, že vlasy si barvily již dámy ve starověku. Ve starém Egyptě se nejčastěji používala henna, později i indigo (čerň s modravým nádechem). V antickém Řecku a Římě pak byly módní blond odstíny. Světlá barva totiž byla považována za andělskou. Dámy té doby si dokonce nechávaly zhotovovat paruky a příčesky ze světlých vlasů svých germánských otrokyň.
K zesvětlení vlasů se používala citrónová šťáva, rebarborový kořen, heřmánek. K dosažení hnědých odstínů se zase užívaly ořechové slupky, dokonce káva, čaj či slupky z cibule.
V roce 1907 pan Eugen Schueller vytvořil první syntetickou barvu na vlasy, která využívala působení chemikálií peroxidu vodíku a amoniaku. Tento princip pak barvení vlasů ovládl na dlouhá desetiletí.
Dnes se mnoho žen navrací k barvení vlasů přirozenější cestou a opět používají postupy a prostředky, které nabízí příroda. Tyto staletími prověřené postupy mají ovšem tu nevýhodu, že k dosažení kýženého výsledku je třeba trpělivosti a dlouhodobého opakování.
Pokud nemáte čas či odvahu experimentovat, jsou dnes na trhu barvy na vlasy s čistě přírodním základem.
- neobsahují amoniak, minerální oleje, silikony, parafín ani žádné syntetické vonné látky
- jsou dermatologicky testovány
- některé se pyšní tím, že jsou vhodné i pro vegany (neobsahují žádné živočišné složky ani nebyly testovány na zvířatech)
- jsou často vhodné i pro alergiky
