Šípky sbíráme ke konzumním i léčebným použitím. Jsou jedním z nejvydatnějších a přitom nejdostupnějších zdrojů vitaminu C. Po dozrání v průběhu září až října sbíráme šípky tak, ze je otrháváme bez stopek. Sběr šípků je nejlepší před úplným dozráním, protože v teto době mají nejvíc vitaminu C. Trháme je za slunného, pěkného počasí. K sušení používáme jen zdravé, dobře vyvinuté plody. Odstraníme z nich zbytky kališních plátku. Sušíme ve slabé vrstvě, nejlépe umělým teplem do 60 st.C. Pomalu usušené plody (sušené napr.v pokojové teplotě) ztrácejí hodně vitaminu C. Při vyšších teplotách než 80 st.C šípky hnědnou a často se připálí. Správně usušené mají mít červenou barvu, ovocnou vůni a sladkokyselou chuť. Dobře usušené šípky musíme skladovat v uzavřených nádobách na suchém a chladném místě.
I při dobrém skladovaní klesá obsah vitaminu C, takže šípky starší než jeden rok již nemají léčebný účinek.
Nejznámějším léčebným prostředkem je šípkový čaj. Má příznivý vliv na snižování horeček, vykazuje mírný močopudný a projímavý účinek. Je výborný pro kojící matky, pro namáhavé pracující, má posilující účinky. Odvar ze šípků pomáhá při krvácivosti dásní.
Při používaní drcených šípků bychom měli cedit přes husté síto, ale nejlépe přes tkaninu, abychom zabránili možnému podráždění sliznice jemnými chloupky.
Čaj můžeme pít po celý rok dvakrát až pětkrát denně.
