Dnes bych si dovolila malý ekologický apel. Možná jste zaregistrovali, že 22. duben se každoročně připomíná jako Den Země. Země, náš jediný domov, s námi má zatím neskutečnou trpělivost. Jak dlouho jí ještě vydrží?

Podle oficiálních čísel se na světě každoročně vyrobí 322 miliónů tun plastů. Jen do moří a oceánů se jich každoročně dostane 8 miliónů tun jako odpad. Shlukují se do velkých pásů, jeden z těch největších má v současné době rozlohu jako Německo, Francie a Španělsko dohromady. Dopady na život vodních živočichů i nás samotných, jakkoli žijeme od oceánů daleko, jsou nasnadě. O uhynulých velrybách a želvách, jejichž vnitřnosti byly plné plastů se dnes dozvídáme často. Mnohem nebezpečnější jsou však plastové mikročástice, které vznikají mechanickým oděrem či díky fotodegradaci v průběhu desetiletí. Jsou dnes prakticky všudypřítomné, jejich koncentrace je v mnoha oblastech vyšší než koncentrace planktonu. Ryby a mořští živočichové je konzumují ve velkém a pozvolna dochází ke kontaminaci potravinového řetězce.

Z plastových odpadů se postupně a neustále uvolňují přídatné látky, které mohou kontaminovat půdu či spodní vodu, a o kterých se již dnes ví, že mohou být karcinogenní či mohou velmi ovlivňovat endokrinní systém i plodnost.

Trvanlivost plastu se odhaduje na několik set let. Většina vyhozených „věčných“ plastů je určena k jednorázovému použití (obaly, nákupní tašky, láhve na vodu, kelímky, misky, atd.) . Dokonce v České republice se údajně recykluje jen asi 30 – 40% z celého objemu odpadních plastů.

Nejspíš se může zdát, že jednotlivec s tím zmůže jen málo. Myslím, že se ale každá „kapka v moři“ počítá. Pro začátek si třeba na nákupy nosit vlastní tašku, jako tomu bývalo dříve. Kdo chce ještě dál, může nakupovat v bezobalových obchodech, kterých rychle přibývá. Do vlastních nádob či plátěných pytlíků si můžete nechat navážit prakticky všechno od mouky, přes luštěniny až ke koření. Do skleněných lahví stočit olej, ocet a někde už i stáčenou drogerii. A kdo by chtěl udělat ještě víc, může se pokusit o tzv. „zero waste“ domácnost. Tedy domácnost s minimem produkovaného odpadu. Myslím, že za pocit, že se na devastaci naší Matky nepodílím tolik, to stojí. A třeba Matka Země, až přijde ten čas, aspoň trošku přimhouří oko.